Dieter Dorn

Děkuji za vše, co jsem se měla možnost u pana Dorna naučit - jak na kurzech, které pan Dorn nabízel, tak i v osobním kontaktu, který jsme pravidelně udržovali.

Jedná se o soukromou fotografii - použití pouze po povolení paní Annou Velisek. Zneužití je trestné!
Jedná se o soukromou fotografii - použití pouze po povolení paní Annou Velisek. Zneužití je trestné!

Lautrach, odlehlá vesnice v Allgäu

Zpráva od Franka Ziesinga


Na okraji vesnice je malá pila a zde se shromaždovali po desetiletí, dennodenně, večer po šesté hodině, poté co skončila práce na pile a bylo podojeno pět krav, lidé hledající uzdravení. Čekali v obývacím pokoji a v kuchyni pak byli ošetřeni, v té kuchyni, která nebyla padesát let renovovaná. Dieter Dorn, majitel pily a sedlák, je vždy uvítal s vtipem a přijal je do rodiny. Každému samozřejmě tykal.

Nyní rychle pacienta na gauč, aby zkontroloval délku nohou. Ó ano, to je ono, jedna noha je delší než druhá. Rychlým hmatem vyrovnal nohy do stejné délky. A nyní si stoupnout ke stolu a vyrovnat sklon pánve. Pacient stojí na jedné noze a druhou kýve vpřed a vzad. Jeden hmat a pánev je vyrovnaná. Nyní uvolnit záda.

Pacientka se zeptá: „Smím zase někdy přijít“ a Dorn nato: „Ano, když budeš mít zase červené kalhotky, tak smíš znovu přijít“, a všichni se smějí. Dělal si legraci takovýmito poznámkami a jeho pacienti i pacientky si to oblíbili. Všichni se cítili příjemně. Kde jinde bylo při ošetření bolestí tolik smíchu? Nálada byla taková, že hned nastalo uvolnění a smích.

Nyní prohlédnout záda a tady z řady vybočují obratle! Pacient kývá nohou, později pažemi. Dorn drží svůj zázračný palec na páteři a opět vyrovnává obratle. Ano, „musí se umět vidět palcem“, řekne, „to je to celé  tajemství“.

Tak to jde po celé páteři odzdola až k hlavě. Ošetření krční páteře provádí hlazením. Pacient se tulí na mistra, otáčí hlavou sem a tam a Dieter Dorn jenom drží jeho paži v určité poloze. Vypadá to, jako by se při tom nic nedělo a přesto jsou pacienti na konec jak znovuzrození. Dlouholeté útrapy mizí.

Pacient chce zaplatit, jak to bývá zvykem, i když to nikdo nevyžaduje. Dieter Dorn odmítá, ne, ne, ne tolik. Dobře, když to tedy musí být, pět Euro.

 

Když jiní po vykonané práci seděli před televizí, ošetřoval Dieter Dorn, někdy i do dvou hodin v noci, dennodenně.

S touto metodou se seznámil, když se jednou sám při zvedání stromu přetáhl, jak řekl. Jeho strýc, který mu tenkrát pomohl  tlakem palce, ale po čtyřech týdnech zemřel. Z této zkušenosti vyvinul Dorn svou metodu.

 

Kdyby lékaři, především chirurg Dr. Thomas Hansen z Bremen, tuto metodu neobdivovali a  nepodporovali, tak bychom se o ní nikdy nedozvěděli. Podařilo se jim přemluvit Dorna, aby rozšiřoval dále svou metodu na seminářích.

Nyní nás opustil, hráč  na klávesy ve  skupině „The Blue Boys“. Byli čtyři a od mládí hráli společně taneční hudbu. Dorn měl velký cit pro to, co chtěli lidé slyšet, věděl, jak pozvednout náladu. Ve svém mládí přicházel domů každý večer s jinou dívkou. To byla ale změna, když se oženil, řekl: „Každý večer stejná žena“. Přece jen dříve platilo něco jiného, vybudovat firmu a založit rodinu. Ženy později zase přicházely do jeho života, ale už jen proto, aby si od něho nechávaly srovnat záda.

Podle jeho mínění zdědili jeho synové také tuto vzácnou schopnost - vidět palcem. Muziku dělal stále, ke konci zbyli ale už jen dva, Dorn u kláves a bubeník. Také z kostela ho prosili, aby hrál na varhany při mších. To ale nechtěl, taková muzika byla pro něj příliš smutná.

 

Volný překlad Anna Velisek s dovolením autora.

Návštěva u pana Dorna, červenec 2007


Spojení příjemného s užitečným. Doplnění znalostí, konzultace a hlavně znova ponaučení, jak se dá pomáhat jemně, s citem a láskou. Nic nevadilo, že pan Dorn přišel v pracovním přímo z pole.